Haf a ahoj,

zdravím všechny nadšence, fanoušky a chovatele malých čertíků, ďáblíků, čiperek aneb jak je to správně "šiperek". Jmenuji se DJ Bax Taien, tak je to alespoň napsáno v mém průkazu původu. Moje smečka mě ale oslovuje Baxíku, Bacíku, Backu. To prostě jak jim to zrovna přijde nejlepší. Vlastně mi tak začal říkat nejmenší a nejmladší tvoreček (ale velký parťák pro všechnu legraci) z celé naší smečky. To on tenkrát ještě moc neuměl tu lidskou řeč a tak místo Baxíku volal Bacíku. A mně se to moc líbí. A také už mi to tak nějak zůstalo.

Narodil jsem se 17. března 2018 v chovatelské stanici TAIEN. Moje maminka se jmenuje Zajda Taien a tatínek Fons v.d. Moerheuvel alias "Chico". Mám ještě sestřičku z vrhu jménem DJ Bára. Ta ale odjela se svou novou lidskou smečkou do Prostějova, kde bydlí. Máme to tedy od sebe docela daleko, ale ne tak moc, abychom se nemohli vídat. 

Moji páníčci si mě vyhlídli prý ještě před tím než jsem se narodil a moc se na mě těšili. Byli mě párkrát navštívit u paní chovatelky když jsem byl malé štěndo. A tak jsem je mohl tak trochu poznat. Když pak přišel den D, mně bylo 8 týdnů, a stěhoval jsem se do nového domova, vůbec jsem se nebál. Byli na mě moc hodní, hráli si se mnou a dávali mi dobrůtky. Panička se mnou dlouho spávala vedle mého pelíšku, abych si zvykl. A tak jsem jen tak trochu první dva dny v noci pokňourával. Pak už jsem byl hrdina a spal jako když mě do vody hodí. 

A tak dny ubíhaly, já běhal, hrál si, hodně jedl, trénoval nové dovednosti, prozkoumával vše nové, spal a zase běhal, trhal hračky (tedy jen ty svoje - to jsem pochopil velmi brzy), snažil se lovit nohy, které procházely doma okolo mě, dělal loužičky a zase jedl a spal, běhal a hrál si a trénoval.... Panička ze mě měla velkou radost, protože jsem byl prý velmi chytrý, učenlivý, vše jsem brzy pochopil a rozuměl své smečce. Jen jsem byl pěkný šiperčí kluk rošťák. Mám elánu a energie za několik hafanů. Ale to asi každý, kdo má doma šiperku, ví, že je to úplně normální. Uměl jsem krásně poslouchat. Jak jsem pak rostl, přišla okolo 7. měsíce puberta a já jsem cítil, jak se to ve mně všechno vaří, bublá a rostou mi snad i křídla. Začal jsem zkoušet na svou smečku občas pěkné lumpárny. Bavilo mě se dívat, co to s nimi udělá, když si jako řeknu, že zkusím občas neposlechnout. Tak to má asi každý psí puberťák, tak jsem neviděl důvod, proč bych zrovna já měl být výjimka. Bylo mi jich ale nakonec tak trochu líto a tak jsem zlobil čím dál tím méně. Dnes už zase sekám dobrotu, poslouchám a rád doprovázím svou smečku kamkoliv.

Protože ze mě vyrostl krásný hafan, panička se rozhodla, že mě zkusí přihlásit i na nějakou tu výstavu. Sama z toho měla nervy a oči navrch hlavy, ale jak jsme spolu dopředu vše trénovali, zvládli jsme to na jedničku. Šlo to samo. Více o mých úspěších si počtete v dalších sekcích.

Haf, tak to je zatím asi tak všechno.

Bacík